Hon na Konopišti
Ježiši, jak se mi to mohlo stát?! Panička je vzhůru dřív než my a už nám nese i granule, že bych někam jel? Do auta nese dummy vestu - počkat, joo je to dobrý odměny v kapse má. Takže kam jedeme, povídala něco o Evě, že bych jel cvičit v tomhle počasí? Odbočuje na dálnici a jede tím směrem, no tak já si ještě zdřímnu. Hele panička Votice míjí, tak kam jedeme? Výstava určitě ne, sice mi včera zkoušela rozčesat jeden slepaný pramínek srsti, ale nekoupala mne. V Benešově odbočuje vlevo, že bych jel na hon na bažanty? Už mne to fakt na tom dvoře nebaví, ale furt mi panička tvrdí, že se mám ještě šetřit. No je to tak - fakt, už tu je spousta lidí s brokovnicemi. Popojíždíme ještě kousek, vystupujeme a už vidím Evu s Bárou, hele on je tu i Rudan a Carlson s Markétou. Na první leč jdu ale se skupinou úplně cizích lidí (jsem na ně trochu od loňska zapomněl), panička mne nechce pustit z vodítka abych mohl honit bažanty, pouští mne až když vidí střeleného bažanta kousek od nás. Hurá už můžu, tak tady ho máš a makám pro dalšího a už ho nesu také, ale mám ukrutnou žízeň tak ať si na toho bažanta počká. Po první leči panička táhne 5 bažantů a slibuje, že si koupí na ně řemínky. Druhou leč jsme zahájili strmým výstupem v navátém sněhu, ale to mne neunaví a hele nahoře je uplužená cesta, na té zůstáváme a nosím bažanty, co padnou do pole, jiný pes kromě křepelačky Imke tam není, tak mám široké pole působnosti a nosím hodně vzdálené bažanty. Následuje pauza, tedy pauza pro páníčky, protože mne zaujala Imke a Bára a to tak, že sedím kousek od nich a kňučím (zase chrastí klíčema). Jdeme na třetí leč pro změnu zase do kopce a pak se plazíme smrčím a kukuřicí a nakonec pamelníky. Moc toho nepřináším, ale něco přece. Vracíme se blízko na místo, kde jsme začínali a stahujeme bažanty ve čtvrté leči zase do údolí, dohledám si hezkého kohouta. Na poslední leč se vracíme naproti a konečně se uplatňuji - jelikož je konec, panička mne nechá běhat a dohledávat a já do toho jdu po hlavě a z plných sil (dokonce jsem několik myslivců udivil, že jsem na svoji mohutnost pracovitý), přináším několik kousků z kukuřice a pak zůstáváme na kraji, kde je střelec bez psa a dohledávám jím střelené kusy - krásně jsem našel slepici přes celé pole a to si mysleli, že o ní nevím pchá. Konečný výřad (těch bažantů bylo za naši skupinu asi 500ks), halali a konec. No mám toho docela plné kecky a už se těším domů za Falcem. Tak prý zase až za rok.
Pár fotek najdete kliknutím na fotografii
